Postřehy servírky I.

27. října 2016 v 19:52 | Kerr |  DENÍK
Docela dlouho jsem přemýšlela, jestli tohle šoupnout spíš do deníčkovských článků, nebo do rad pro holky. Jsem si totiž jistá, že jestli si tohle bude číst nějaká slečna, která touží být servírkou, pomůže jí to ukázat život servírky a její každodenní strasti a radosti. Rozhodla jsem se vás v každém článku "Postřehy servírky" obohatit o pár mých postřehů z každé pracovní směny.

Sundej všechno z rukou.

Jsem přišla do práce první den jako největší borec, měla jsem náhrdelník a na rukou asi tři náramky a hodinky. Náhrdelník jsem si sundala hned poté, co jsem si oblékla pracovní tričko. Náramky jsem z rukou taky shodila, protože mi bylo jasné, že by mi okamžitě spadly nebo nějak rozbily a to jsem raději nechtěla riskovat. Své zlaté hodinky jsem si ale nechala na ruce s tím, že přece potřebuji vidět čas. (To, že tam máme hodiny velký jak kráva jsem samozřejmě první den v práci nepostřehla). Stačilo první přinesené nádobí, které se muselo opláchnout a pak hodit do myčky a měla jsem mokrý všechno, včetně trička, bot a samozřejmě hodinek. To bylo chytrý, Kerr. Předpokládám, že nikdo jinej není tak blbej jako já.

Vypni a soutřeď se jen na práci.

Já jsem člověk, který je rád ve svým světě a mnohdy se mi stává, že se nad něčím dlouze zapřemýšlím a pak nevnímám své okolí. Když mi v práci vysvětlovali postup při dělání nějakých jídel, na chvíli jsem byla mimo a pak mi kromě improvizace museli ještě napovídat snad všichni spolupracovníci.
Co mě ale dostává víc je to, že musím být ve střehu pořád. Dřív jsem pracovala v obchodě nebo jako hosteska, měla jsem jednu určenou práci a lidí bylo téměř vždy málo - nebo byla aspoň klidnější situace. Nějak jsem si nemohla zvyknout, že například dám dělat palačinky, do toho uklízím nádobí do myčky a od kasy šéfová křičí, co si lidi objednali, takže rychle vyndavám dortíky nebo zákusky a snažím se je nabrat mezi tím vším nádobím. Ještě lepší pak je, když mi kolega v podstatě jen opakuje to, co řekla šéfová a já to naberu znova. Takže tam přebývá polovina zákusků. Achjo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karolina Karolina | Web | 28. října 2016 v 14:22 | Reagovat

pracuji za kasou a taky jsem stále ve svých myšlenkách, naštěstí poslední dobou jsem se to nějak odnaučila :-D jinak skvělý článek, pobavila jsem se :-)

2 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 3. listopadu 2016 v 9:01 | Reagovat

Hm...tohle mě taky čeká až mi začnou praxe. Pápá náramky :D

3 Kačka Kačka | Web | 6. listopadu 2016 v 11:39 | Reagovat

no ja robím čašníčku a tiež žiadna sláva :D debilita ľudí ma niekedy vie pekne rozčúliť :D

4 Daisyrose Daisyrose | Web | 6. listopadu 2016 v 19:04 | Reagovat

Já také pracuji jako číšnice. Taky jsem musela sundat všechny náramky a radši i ten řetízek. Je dobrý, když máš také stažené vlasy do drdolu nebo spletené do copu, poté tě zbytečně neotravují. :-)
Do práce si dokonce beru i náhradní trička, jelikož ne jednou se mi stalo, že jsme naráželi nové pivo a to poté stříká na všechny strany, takže z bílého trička je náhle hnědé tričko. :-D
Fakt doporučuji si brát náhradní oblečení ;-)

5 Kerr Kerr | Web | 6. listopadu 2016 v 21:54 | Reagovat

[4]: My musíme mít stažené vlasy :) A se špinavým oblečením mám taky dobrý zkušenosti, ale my máme stejná pracovní trička, což je trochu komplikovanější :D

6 Veronika Veronika | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 13:20 | Reagovat

Co to přesně děláš? Vypadá to jako podrž taška úplně všeho. :D Nebo to je malý podnik, kde lidi opravdu dělají vše? :D

7 Kerr Kerr | 9. listopadu 2016 v 21:54 | Reagovat

[6]: Veru pracuju v italsky kavarne, je na hodne vysoky urovni, ale nejdriv se tam brigadnici uci vsechno mozny, az pak kafe. Takze momentalne se staram o spinavy nadobi, nabiram zakusky, delam freshe, cokoladu, zmrzliny, pohary a milkshaky a taak:D je to lepsi kazdym dnem co tam jsem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.