Koukejte se spolu bavit! Aneb adaptační kurz

5. září 2015 v 23:22 | Kerr |  DENÍK
Ano ano, přes celé prázdniny jsem nebyla moc aktivní.
A to jsem si říkala, jak konečně budu mít plno času na psaní článků, natáčení a úpravu videí.. a ono nic. Zase. Jsem hrozná, už nesmím nic slibovat, protože to pak špatně dopadá. Pořád jsem se nemohla dokopat k tomu, abych vymyslela něco, co někomu přinese něco užitečného (i když, přiznejme si, přináší vám vůběc NĚKDY mé články něco?). Teď jsem konečně doma po třech dnech adaptačního kurzu, hezky zabalená v dečce, se sluchátky v uších, najezená, spokojená. Vzhledem k tomu, že zrovna adaptační kurz- neboli celkově přechod člověka na novou školu- je jeden z velkých životních kroků, bylo by na čase, abych o tom napsala článek a mohla tak případně varovat lidi, které to ještě čeká.

Zezačátku bych měla připomět, co si s sebou vzít. Člověk si totiž při balení většinou neuvědomuje, co všechno bude potřebovat a potom se chytá za hlavu, proč si sakra nebalil pečlivěji. Takže, čím bych začala- rozhodně věci na spaní, legíny, ale i normální džíny (ehm, já tam sportovala v džínách, protože jsem si jako debil nevzala nic jinýho a machrovala, že stejně sportovat nebudu). Teplý ponožky jsou klasika, ať už jakkoliv trapná, ale fakt je pak zima a člověk se v noci budí a má chuť si dejchat na prsty na nohou, protože má pocit, že jestli to neudělá dostatečně rychle, upadnou mu. Možná je fajn vzít si taky dostatečnou zásobu sladkostí a všech nezdravých věcí. Zřejmě jsem nebyla na žádném takovém výletě dostatečně dlouho a zapomněla jsem, že vám tam nepodají denní dávku čokolády, bonbonů a všech dalších (ne)zdravých věcí. Cocacolu vám tam taky nikdo nepřinese. Dobře, tohle berte trochu s nadsázkou, já tam s jídlem byla spokojená, hlavně když mi přinesli perník a mohla jsem ho celej sníst sama, protože nikdo jiný už nechtěl :) Všichni měli jeden dva kousky a já u toho seděla ještě večer a dojedla celé jedno patro, co tam bylo vyskládané, takže nejmíň dvacet kousků. Dobrý, neptejte se, jestli se mi nechtělo blejt. Jasně, že chtělo, ale ten perník byl fakt moc dobrej.
Jo a taky by možná bylo fajn vzít si něco, co vás zachrání, když začnete neplánovaně krvácet z míst... No všichni víme o co go. Je to trapný tam pak běhat s tím, jestli vám nikdo nedá ehm něco, co vás před ehm něčím zachrání. A vy si přece nechcete udělat trapas hned na začátku. (ehm, tak jako já.)


Musím říct, že první den byl naprosto neúnosnej. Chtěla jsem se sebrat a utéct, skočit ze schodů a způsobit si tak zranění, přejíst se a pak poblejt pokoj (což se mi vlastně skoro povedlo, i když neplánovaně, mňam..perník..) nebo být drzá natolik, aby pro mě nechali přijet rodiče. No potom jsme se tak nějak seznámili- ostatně co nám taky zbývalo, když jsme nebyli o samotě snad za ty tři dny vůbec, a to ani při spánku? Poslední den už jsme na sebe navzájem začali chytat ponorku a všichni se tak neskutečně těšili domů, že to vlastně byla jediná věc, která nás spojovala. Po příjezdu jsem sebou hodila do postele a vážně přemýšlela o tom, jestli se nějakým způsobem neostřelím, protože jsem z toho byla celá nějaká pomatená.
Přijela jsem včera, takže jsou ve mě stále ještě smíšený pocity. Je pár zážitků, který si zapamatuju na dlouho (například to, jak jsme naučili vietnamce, kterej neumí česky říkat místo ahoj "chcípni"- panebože, jestli si tohle čte nějaká učitelka, já to nebyla!). Stejně si ale pořád myslím, že jsem se ve starý třídě cítila líp. A že bude trvat dlouho, než se všichni dáme dokupy.

A co vy, jaký byl váš adapťák?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denyii Denyii | Web | 6. září 2015 v 11:14 | Reagovat

Já jsem teprv v devítce, takže mě toto teprve čeká, ale docela se toho bojím... i když, na druhou stranu se zase strašně těším :D Bude to zase něco nového, nový lidi, učitelé a tak :D Uvidíš, že se s novou třídou rychle seznámíte a bude všechno v pohodě tak, jako to bylo v té staré! :)

2 Nany Nany | E-mail | Web | 6. září 2015 v 11:16 | Reagovat

Hihi, s tím balením si mě docela pobavila, chudáku, nechtěla bych, aby se mi to stalo :( :D Já jsem zvyklá balit, protože dost často někam jezdím, ať už normálně, nebo se školou, takže s tím problém nemám. Naštěstí.
Když jsme měli v primě adapťák my, bylo to dost zvláštní. Nejhorší asi bylo to, že jsme byly tři kamarádky ze staré školy a rozhodly jsme se, že se rozdělíme, abychom se poznaly i s jinými lidmi, jenže pokoje nakonec vyšly tak, že ony dvě byly spolu a já s někým úplně cizím. Ale nakonec to tak zlé nebylo. Seznámila jsem se skvělými lidmi a vážně jsem si to užila, občas to byl docela adrenalin, když jsme hráli flašku u jedněch holek a kluci + my z jiných pokojů se vždy museli schovávat pod postel, za postel, nebo do skříní, aby na nás nepřišly učitelky.
A co se těch dvou kamarádek týče, pak to asi půl roku bylo tak, že jsme se skoro nebavily, ale pak to zase nějak začlo a aktuálně je jedna z nich moje nej kámojda, takže to nedopadlo zas tak špatně :)
Já myslím, že se to i u vás časem spraví, zvykneš si tam a budeš na to potom ještě dlouho vzpomínat..

3 kathika kathika | E-mail | Web | 11. září 2015 v 22:49 | Reagovat

To balenie, s tým mám ja večný problém :D
My sme takéto nič nemali :-( A popravde mi to aj nejako chýba, že nič také nebolo.
A uvidíš, po čase budete fajn kolektív. Snáď. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.