AŽ MI BUDE 18..
17. července 2015 v 0:11 | Kerr | SOME SHITSKomentáře
Mně čekají za necelých 14 dní a myslím, že se tím nic nezmění, je to jen číslo :)
omlouvám se, opravuji první slovo na mě, asi jsem se zamyslela či co
18 jsem taky brala jako velkou změnu, ale ve skutečnosti se toho moc nezměnilo. 18 je jen číslo - ano samozřejmě mám větší zodpovědnost sama za sebe, ale stále bydlíš s rodiči a v určitém směru se na ně můžeš spolehnout. Podle mě ta skutečná dospělost a "svoboda" přichází až když začneš bydlet sama, začneš pracovat a bude to jen na tobě, jak naložit s časem, prací a penězmi ...
To vypadá jako skvělá vize budoucnosti :)
Já teda sama v bytě žiju, taky je mi 18 a není to zas takový boj. Vcelku v pořádku.
To je zajímavé téma na článek, líbí se mi. :)
Nikdy jsem neměla v plánu se v osmnácti odstěhovat od našich. Jasně, kdybych v té době měla kluka, který by byl starší, už by třeba měl nějaké bydlení, tak proč ne? Ale stejně, pokud budu s našima pořád za dobře, opoustět je hned v osmnácti nehodlám. :) V té době bych byla ráda za jejich podporu a bylo by fajn, kdybych se na ně ještě mohla spolehnout. Bratrovi je 18 a nic moc se nezměnilo. Pořád bydlí v bytě s námi, má svůj pokoj a nevypadá, že by mu to nějak vadilo a chtěl se osamostatňovat.
Vlastně jsem o osmnáctinách nikdy nepřemýšlela jako o nějaké hranici, kde končí dětství a začíná dospělost, jako o velké změně. Jak už se objevilo v komentářích nad tím mým, 18 je jen číslo. A naprosto souhlasím s [4]:. :)
Já si užívám právě toho, že ještě nemusím řešit ty dospělácké věci. Vlastně mě dospělost docela děsí, ale jednoho dne to zkrátka musí přijít.
neviem ale v 18 a ešte dlho potom budem žiť zrejme s rodičmi asi
Hrozně dlouhou dobu jsem se na osmnáctiny těšila a čím víc se blíží mi příjde, že to žádná změna nebude. Konečně budu moct chodit do barů, ale jinak budu pořád bydlet u rodičů, jít nikam neplánuji, protože pořád studuju a řidičák sice budu mít, ale auto? To jentak nebude Ale pěkná úvaha :)
Já už nějakou dobu mám po osmnáctých narozeninách. Dříve jsem se na to taky těšila - především kvůli legálnímu pití alkoholu. Ale co si budeme nalhávat - pila jsem už dávno předtím... takže se pro mě tím věkem absolutně nic nezměnilo. :)
Řidičák jsem měla od 16ti na motorku a jiný jsem v té době nechtěla.
Dál jsem bydlela s rodiči, chodila do školy apod. :)
Změna přišla až ve 20ti letech, kdy jsem se odstěhovala s kamarádkou do Prahy. Tam jsem začala pracovat. Po čtvrt roce jsem se ještě ráda vracela domů.
Teď bydlím 3 roky s přítelem a je to fajn... ale ráda vzpomínám na to, jaký to bylo u rodičů. :)
Já už mám osumnáctiny za sebou... A co ti chci říct, užívej si svůj věk, dokud můžeš. Jakmile vyjdeš ze střední, je najednou se vším více starostí, najednou od tebe lidi víc očekávají.
No a změna po osumnáctinách? Pro mne snad jenom řidičák a to, že mě mamka nenutí chodit na prohlídky k zubařce. Řekla jsem jí, že mi bylo osumnáct a že si tam zajdu až budu chtít já... ale jinak se nic nezměnilo, ani se necítím nějak líp, spíš naopak, chtěla bych se vrátit do sladkých šestnáct, sedmnácti let :)
Myslela jsem si, jak se všechno změní, ale nezmění...
Nezmění se v podstatě nic, zůstaneš stejná, jaká jsi...
Ani nevím, jestli se na tebe okolí najednou začne dívat jinak (rodina a přátelé)...
Snad jen... můžeš si legálně koupit pití a cigára, a před zákonem budeš 100% zodpovědná za svoje jednání.
Ja už mám po mojich 18tinách...a premýšľala som rovnako. Prvý rok, teda rok keď som mala 18 bol strašne zložitý - mala som v stále v sebe, že však som už dospelá, už môžem všetko...Hmmm, nebolo tomu tak. Dospelosť v 18 je len na papieri, skutočná dospelosť príde, keď človek začne pracovať denne, študovať popri tom, atď. :) Týmto ti nechcem brať nejaké ilúzie, ja len, že ako to bolo u mňa :)