AŽ MI BUDE 18..

17. července 2015 v 0:11 | Kerr |  KECAČKY
Jako každý člověk občas přemýšlím nad tím, co bude. Co bude za týden, na konci prázdnin, za rok, co až mi bude osmnáct? Zákonně budu plnoletá za tři roky a ačkoliv se to nezdá, uteče to jako voda a za chvíli přijde chvíle, kdy budu sedět za volantem a budu si užívat všech těch dospěláckých věcí, po kterých jsme všichni jako malí tak hrozně moc toužili. Jenže čím starší jsem, tím více si uvědomuji, že to taková sranda nebude. Že s dospělostí přijde i mnoho strastí a přilehne na mě několik nových povinností.
Zároveň ale s osmnáctým rokem mého života přijde věc, na kterou se možná tolik lidí těší- naprostá svoboda. Volnost. Když si umanu, že se seberu a odjedu na druhý konec republiky, prostě to udělám. Když se mi bude chtít někam jít, prostě půjdu. Udělám se sebou co chci, kdy chci a jak chci. Možná trochu děsivé. Nevím, jestli je to přesně věc, kterou si momentálně přeju. Jestli na sebe chci vzít všechnu tu povinnost už tak brzo, jestli bych byla například schopná se sebrat a odstěhovat se. Sama rozhodně ne.
Vzhledem k tomu, že jsem s Jonášem, často přemýšlím nad budoucností s ním. První věcí, která mě napadla, bylo auto. Udělám si řidičák a bude lehčí se vídat (Teda, pokud taky dostanu auto. Jestli ne, budu si vesele jezdit autobusem.) Jonáš je ale o pár let starší a tou dobou už auto mít bude, takže řidičský průkaz pro mě nebude až tak velkou změnou. Věřte mi, že soužití v jednom bytě s Jonášem už je pro mě mnohem lepší představa, než odstěhování se do bytu naprosto sama. Pokud spolu budeme pořád (a já vážně doufám) a ta příležitost by byla, využila bych jí.
Stále ale zůstanu ve třeťáku na obchodní škole, takže budu pořád chodit do stejné školy ve stejném městě a nějaká změna školního prostředí nepřipadá v úvahu. Udělám si průvodcovský kurz a snad se mi podaří si najít nějaké uplatnění (špatná brigáda by to rozhodně totiž nebyla). Snad se naučím lépe angličtinu a němčinu, zkusím si nějaký výměnný pobyt a asi si taky pomalu začnu uvědomovat, že mi končí další kapitola života, že za chvíli odejdu ze střední a začnu žít pořádný dospělácký život.

Všechny nás tohle čeká. Jednou přijde doba, kdy budeme muset vyletět z hnízda, kdy se konečně postavíme na vlastní nohy. Já si věřím a vím, že budu schopná to zvládnout, nejsem zmatkař a vykročím správnou nohou. I tak bych ale byla jistější, kdybych měla po boku partnera a dodělanou školu.
A co ty, jak si představuješ tvé osmnáctiny?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kathika kathika | E-mail | Web | 17. července 2015 v 8:41 | Reagovat

Ja už mám po mojich 18tinách...a premýšľala som rovnako. Prvý rok, teda rok keď som mala 18 bol strašne zložitý - mala som v stále v sebe, že však som už dospelá, už môžem všetko...Hmmm, nebolo tomu tak. Dospelosť v 18 je len na papieri, skutočná dospelosť príde, keď človek začne pracovať denne, študovať popri tom, atď. :) Týmto ti nechcem brať nejaké ilúzie, ja len, že ako to bolo u mňa :)

2 P. P. | Web | 17. července 2015 v 9:31 | Reagovat

Mně čekají za necelých 14 dní a myslím, že se tím nic nezmění, je to jen číslo :)

3 P. P. | Web | 17. července 2015 v 9:32 | Reagovat

omlouvám se, opravuji první slovo na mě, asi jsem se zamyslela či co ;-)

4 Míša Gřešková Míša Gřešková | E-mail | Web | 17. července 2015 v 15:38 | Reagovat

18 jsem taky brala jako velkou změnu, ale ve skutečnosti se toho moc nezměnilo. 18 je jen číslo - ano samozřejmě mám větší zodpovědnost sama za sebe, ale stále bydlíš s rodiči a v určitém směru se na ně můžeš spolehnout. Podle mě ta skutečná dospělost a "svoboda" přichází až když začneš bydlet sama, začneš pracovat a bude to jen na tobě, jak naložit s časem, prací a penězmi ...

5 Claire Claire | E-mail | Web | 17. července 2015 v 15:43 | Reagovat

To vypadá jako skvělá vize budoucnosti :)

Já teda sama v bytě žiju, taky je mi 18 a není to zas takový boj. Vcelku v pořádku.

6 Tez Tez | Web | 17. července 2015 v 17:53 | Reagovat

To je zajímavé téma na článek, líbí se mi. :)

Nikdy jsem neměla v plánu se v osmnácti odstěhovat od našich. Jasně, kdybych v té době měla kluka, který by byl starší, už by třeba měl nějaké bydlení, tak proč ne? Ale stejně, pokud budu s našima pořád za dobře, opoustět je hned v osmnácti nehodlám. :) V té době bych byla ráda za jejich podporu a bylo by fajn, kdybych se na ně ještě mohla spolehnout. Bratrovi je 18 a nic moc se nezměnilo. Pořád bydlí v bytě s námi, má svůj pokoj a nevypadá, že by mu to nějak vadilo a chtěl se osamostatňovat. :D

Vlastně jsem o osmnáctinách nikdy nepřemýšlela jako o nějaké hranici, kde končí dětství a začíná dospělost, jako o velké změně. Jak už se objevilo v komentářích nad tím mým, 18 je jen číslo. A naprosto souhlasím s [4]:. :)

Já si užívám právě toho, že ještě nemusím řešit ty dospělácké věci. Vlastně mě dospělost docela děsí, ale jednoho dne to zkrátka musí přijít.

7 Kika Kika | Web | 17. července 2015 v 19:18 | Reagovat

neviem :-D ale v 18 a ešte dlho potom budem žiť zrejme s rodičmi asi :-D

8 Maruška H. Maruška H. | E-mail | Web | 18. července 2015 v 0:50 | Reagovat

Hrozně dlouhou dobu jsem se na osmnáctiny těšila a čím víc se blíží mi příjde, že to žádná změna nebude. Konečně budu moct chodit do barů, ale jinak budu pořád bydlet u rodičů, jít nikam neplánuji, protože pořád studuju a řidičák sice budu mít, ale auto? To jentak nebude :D Ale pěkná úvaha :)

9 Lů | Web | 18. července 2015 v 13:50 | Reagovat

Já už nějakou dobu mám po osmnáctých narozeninách. Dříve jsem se na to taky těšila - především kvůli legálnímu pití alkoholu. :D Ale co si budeme nalhávat - pila jsem už dávno předtím... takže se pro mě tím věkem absolutně nic nezměnilo. :)
Řidičák jsem měla od 16ti na motorku a jiný jsem v té době nechtěla. :D
Dál jsem bydlela s rodiči, chodila do školy apod. :)
Změna přišla až ve 20ti letech, kdy jsem se odstěhovala s kamarádkou do Prahy. Tam jsem začala pracovat. Po čtvrt roce jsem se ještě ráda vracela domů. :D
Teď bydlím 3 roky s přítelem a je to fajn... ale ráda vzpomínám na to, jaký to bylo u rodičů. :)

10 Lenka Lenka | Web | 19. července 2015 v 11:36 | Reagovat

Já už mám osumnáctiny za sebou... A co ti chci říct, užívej si svůj věk, dokud můžeš. Jakmile vyjdeš ze střední, je najednou se vším více starostí, najednou od tebe lidi víc očekávají.

No a změna po osumnáctinách? Pro mne snad jenom řidičák a to, že mě mamka nenutí chodit na prohlídky k zubařce. Řekla jsem jí, že mi bylo osumnáct a že si tam zajdu až budu chtít já...:D ale jinak se nic nezměnilo, ani se necítím nějak líp, spíš naopak, chtěla bych se vrátit do sladkých šestnáct, sedmnácti let :)

11 LB LB | 25. července 2015 v 12:22 | Reagovat

Myslela jsem si, jak se všechno změní, ale nezmění...
Nezmění se v podstatě nic, zůstaneš stejná, jaká jsi...

Ani nevím, jestli se na tebe okolí najednou začne dívat jinak (rodina a přátelé)...
Snad jen... můžeš si legálně koupit pití a cigára, a před zákonem budeš 100% zodpovědná za svoje jednání. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.