Běh na dlouhou trať

29. dubna 2015 v 21:16 | Kerr |  COFFEE TIME
Poslední dobou mi bylo celkem špatně. Jasně, asi jako každý puberťák prostě nechodím spát tak brzy, jak bych asi měla. Proto mi nedělalo tolik starostí, že jsem holt k večeru neměla chuť nic moc dělat a zavíraly se mi oči. Jenže později jsem se tak cítila i přes den. Největší krizovky jsem měla snad kolem šesté hodiny, to jsem fakt už jen ležela a koukala do blba. Pak se mi k tomu přidala i bolest hlavy, otékaly mi oči a po tělocviku nebo jiných fyzických námahách jsem sotva popadala dech. Když se k tomu přidal knedlík v krku a nechutenství, zalehla jsem.
jsem člověk, který holt potřebuje vědět, co mu je, ať je to cokoliv. Nemůžu ležet v posteli s tím, že se to třeba do pár dní spraví. Navíc mi moje povědomí říkalo, že to asi na pár dní nebude. Když se mi přidala ke všemu teplota 38C- jako by toho nebylo málo- mamka zavelela, že se půjde k doktorce. Ta mi mononukleózu skoro vyvrátila s tím, že játra zvětšená nemám a v krku to taky nevypadá nejhůř, my se ale nedali a k testům na chudokrevnost (paní doktorka si původně myslela, že to je příčinou mé totálně bílé, skoro až průhledné pleti) jsem radši přidala i tu mono. JENŽE to znamenalo odebírání krve. Dělali mi toho víc, normálně berou jednu ampuli krve, mě brali dvě. A jakožto člověk, který to holt s jehlama netáhne ruku v ruce jsem to trochu nezvládala. Po první ampuli jsem se celá orosila, při druhé už mě zezadu držela mamka, zepředu zdravotní sestra rychle operovala s tou ďábelskou věcí a doktorka radši kontrolovala z povzdálí, jestli nemá přiskočit a dávat první pomoc. Asi po dvou minutách akce (nemohla mi najít žíly a pak ta krev prostě nechtěla téct) následovala půlhodinová seďárna na židli u okna s ledovou žínkou na hlavě, opírajíc se o mamku. A ano, o den později jsme věděli výsledky. A hádejte co? MÁM JI. juhů, jsem z toho fakt vodvázaná. tímhle totiž odpadají všechny akce včetně školního výletu, největší sešlosti skautů, našeho tábora a tak.
Teď po nějakou dobu budu muset ležet a nic nedělat, pak mě čeká klidová fáze, kdy se prostě holt budu muset pořád oddávat klidu a odpočinku a ke všemu ta hrozná jaterní dieta. Jelikož se už teď tak příšerně nudím, ráda bych se podělila o tipy, rady a recepty a třeba se i něco přiučila od lidí, kteří si mono prošli, zakládám tuto rubriku.
Začíná mi běh na dlouhou trať.
A vy u toho budete se mnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kathika kathika | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 11:43 | Reagovat

Sama som si presla mononukleozou, tahalo sa to so mnou rok a z toho 2tyzdne v nemocnici a 2 tyzdne doma zavreta. Skore uzdravenie ti prajem a hlavne pevne nervy!! :)

2 Verr Verr | 30. dubna 2015 v 19:48 | Reagovat

Přeju ti brzké uzdravení. A doufám, že zase přidáš další díl tvé povídky, poslední dobou si ty dva čtu pořád dokola. :)

3 Kelíns Kelíns | E-mail | Web | 1. května 2015 v 8:08 | Reagovat

Jak to, že jsou teď všichni nemocný? :/ To zvládneš, brzy se uzdrav :)

4 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 1. května 2015 v 13:14 | Reagovat

Snad nebude vadit, že ti zareaguji tady, ale awkward - jaká to náhoda - právě teď také sleduji (aktuálně už 4. sérii) a naprosto jsem tomu propadl. Je to jak Cougar Town (seriál s Courteney Cox) ale pro teenagery. Awkward je dokonalý, jen mě strašně mrzí, že pátá série bude už poslední. Sakra to asi neunesu. Zamiloval jsem si tam všechny postavy, Jennu aka Lil'Bitch :-D , rodiče, asijskou mafii dokonce i Sadie. A dokonalou poradkyni Valerii. No jo, jsem rád, že nejsem jediný, kdo to hltá. You're welcome. :-D :-D

5 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 2. května 2015 v 16:34 | Reagovat

Ach .. doktoři :) .. Já bojovala přes půl roku s kopřivkou a ono to taky ze začátku "nic nebylo" :) .. Pak se divili, když mě vezla záchranka, váha mi vyskočila, jako čertík z krabičky, kůži jsem měla zarudlou a dusila jsem se na každým rohu :) ... Držím ti palce, brzo se uzdrav! :)

6 deny-paradise deny-paradise | Web | 2. května 2015 v 18:28 | Reagovat

Jéj, nevím jestli je správně říkát, že je mi to líto :D Ale kdyby se mě zjistilo, že mám nějakou takovou nemoc, asi bych byla úplně na prášky, protože si poslední dobou hrozně užívám :D
Každopdáně si mě úplně vylekala... ve středu jsem začala mít teploty, tak normálně 38 :D občas mi takle vylítne teplota, takže jsem byla úplně v pohodě, jen mamka začala hrozně plašit. No ve čtvrtek byli čarodějnice, na který jsem byla odhodlaná jít s tim, že mám v sobě několik prášků, ale je mi fajn. Včera jsem byla na soutěži-také pod práškama, a myslela jsem, že na místě usnu... a dneska jsem to také vydržela-už skoro bez prášků, ale teď se tak začínám bát, aby se mi to tim mím nesprávných "chováním" nevymstilo.
veřím, že tě todle určitě hrozně zajímalo :D Ale nějak jsem to měla potřebu napsat.
Každopádně se těším na články, a přeji ti ať to všechno zvládneš, ať se už nic nekomplikuje. :D Hlavně si užívej toho volna, které zrovna máš :

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.