Nezraď mě.

1. března 2015 v 7:00 | Kerr
Tak jsem se po dlouhém přemlouvání sama sebe rozhodla, že pomalu začnu zveřejňovat příběh, který si píšu pro sebe do sešítku už několik týdnů. Je vymyšlený, žádné postavy nejsou podle skutečných událostí a jakákoliv podobnost je čistou náhodou (Takhle nějak se to vždycky píše v těch knížkách, ne? :D) Ten začátek mi přijde takový.. No, žádnou romantiku zatím nečekejte, ale můžu říct, že se máte na co těšit! Doufám, že to někdo přečte. Ten začátek je dlouhý, ale on nešel useknout v půlce..
---

Utáhla jsem si culík a ještě jednou se podívala do zrcadla. Neposedné pramínky vlasů rámovaly opálený obličej, kterému ještě dodával bronzu můj pečlivý makeup. Chtěla jsem si vzít novou sukni, ale venku začalo pršet, takže mi budou muset postačit džíny s černým tričkem a tmavě fialovou nepromokavou bundičkou. Koukla jsem se na hodinky. Mám co dělat, za chvíli skončí Alexovi družina a určitě bude celý uplakaný, jestli nepřijdu brzo. Ačkoliv je mu už sedm, je to stále maminčin mazánek. Popadla jsem tenisky, rychle si je obula a třískla s dveřmi tak moc, že to zadunělo přes celou chodbu. "Doháje, pitomý klíče!" Uvědomila jsem si až příliš pozdě. Neměla jsem čas to řešit. Obvykle si při jakékoliv cestě strkám sluchátka do uší, ale to bych nebyla já, aby mi nezůstaly ležet na stole. Jsem fakt smolař. Radši si ani nebudu představovat, jak to dnes dopadne s Nicolasem. Neměla bych být nervózní, je to jen kamarád, nic víc. Ale stejně jsem. Nikdy jsem na žádné schůzce nebyla, klukům jsem se vyhýbala jako čert kříži, neuměla je oslovit ani se s nimi bavit.


Zrychlila jsem do kroku, ale hodinky raději nechala pod rukávem. Po chvíli už jsem spatřila budovu školy. Kdybych sem sama devět let nechodila, těžko bych se tu vyznala. Budova je rozdělena do tří částí- pro první stupeň, pro druhý stupeň a pro jídelnu a družiny. Vyběhla jsem do posledního patra a poté se přes krček, který byl nejstudenějším místě ve škole, vydala do prvního patra další budovy. Jakmile mi jedna vychovatelek otevřela těžké, masivní dveře, praštila mě do nosu sladká vůně. určitě zase něco pekli. Vychovatelky tam byly celkem aktivní. V jednom kuse pekly, malovaly, nebo tvořily zvířátka z listů. Když si děti nechtěly odnášet výrobky domů, lepily je na stěny, takže to vypadalo jako v nějaké dětské galerii. Ještě lepší pak bylo, když přišly upatlané dětičky s prsty od těsta s tím, že vám chtějí ukázat výtvory. A nejenže tak opatlaly vás a kresby, ale i stěny a vlastně všechno, co jim přišlo do cesty.

"Vy si jdete pro Alexe, že?" Zeptala se žena, která mi předtím otevřela. Je pravda, že tam nechodím tak často, ale ještě minulý rok jsem tuto školu navštěvovala a s bráchou se vídala dost často. Mohla by si mě pamatovat. Jen jsem přikývla a laskavě se usmála. za chvíli už ze dvěří vyběhla ta hromádka neštěstí. "Kde si byla? Kdyby přišla maminka, byla by tady dřív." Z nosu mu tekla velká nudle. Musela jsem se sama pro sebe zasmát. "Jenže mamka tady není. Kde máš aktovku? Jdi si pro ní, nebo jí zase zapomeneš." poručila jsem a sedla si na lavičku, kde se obvykle děti přezouvaly. Na protější seděl malý chlapec, řekla bych tak stejně starý jako Alex, a odporoval komusi, který byl ke mně otočený zády. "Já si tu čepici nevezmu, vypadám v ní jako příšera, Matte." Moment, řekl právě ten malý prcek Matte? Matt? O můj bože, no to snad ne! V tu chvíli se otočil a pohledem zůstal viset na mně. Něco špitnul bratrovi a pak se vydal rázným krokem kupředu. Správný čas na to, abych se zvedla. "Ahoj Melliso." Měl nádherný úsměv. A dokonale hnědé oči. Prohlížela jsem si ho natolik, že bych skoro zapomněla odpovědět. "Ehm, ahoj Matte." Snažila jsem se o roztomilý úsměv, ale myslím, že ve výsledku vypadal spíš strašidelně.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tez Tez | Web | 1. března 2015 v 8:05 | Reagovat

Já jsem to přečetla celé! Dostanu lízátko? :D

Určitě se těším na pokračování. Useklas to tedy velice chytře. Teď musím čekat a každý den kontrolovat tvůj blog, abych si mohla přečíst, jak to bude dál.

Máš na psaní talent, to se musí nechat. ;) Jednou vydáš nějakou knížku... Nebo by ses aspoň měla pokusit. Já osobně bych si ji rozhodně s chutí koupila a přečetla.

2 Michaela Michaela | Web | 1. března 2015 v 8:13 | Reagovat

To je super, málokterý příběh si přečtu ale tohle se mi hodně líbí! Takže už se těším na pokračování :)

3 Nessi Nessi | E-mail | Web | 1. března 2015 v 9:58 | Reagovat

Určitě pokračuj moc se ti to povedlo :-D

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 1. března 2015 v 14:08 | Reagovat

Nemám slov!
Tahle povídka se mi velice líbí! Zhltla jsem to jako sousto a rozhodně pokračuj a rozhodně se těším na další díl. Strašně mi to připomíná knihu. Nechceš se stát spisovatelkou? Opravdu ti to jde. Je to neskutečný, jak jsem to úplně vnímala. Málokdy mě něco zaujme, ale tohle mě prostě zaujalo :-) Jsem zvědavá na všechny zápletky tam a momenty, pocity a všechno prostě! Kdy bude další díl? :D :-)

5 Misha* Misha* | Web | 1. března 2015 v 15:20 | Reagovat

málo kdy čtu takové příběhy ale tohle jsem si přečetla a moc se mi to líbí vypadá to že to bude romantický ale když říkáš ať romantiku nečekáme tak jsem zvědavá co se bude dít dál :D

6 Katy Katy | Web | 1. března 2015 v 15:30 | Reagovat

jé, hrozně hezky se to čte. umíš nádherně psát<3
Já právě mám v rozepsaných taky takovou menší povídku, no uvidím co z toho bude:D ani nevím jestli ji mám vydat.
Už se těším jak to bude pokračovat dál, nenapínej mě!:D

7 Baris Baris | Web | 1. března 2015 v 15:52 | Reagovat

To psaní ti moc jde,mě bohužel ne tak dobře,jsi šikovná :)

8 eL. eL. | Web | 1. března 2015 v 18:40 | Reagovat

Ahoj! Obnovuji činnost na grafickým blogu, tak kdyby si chtěla, tak se stav :)

9 stuprum stuprum | Web | 1. března 2015 v 18:44 | Reagovat

Strašit úsměvem - fajn povolání. :)

10 Kat & Kat Kat & Kat | 2. března 2015 v 16:21 | Reagovat

Super článek.) těším se na pokračování, jsem zvědavá co se bude dít dál :-D

11 Dee Dee | E-mail | Web | 2. března 2015 v 20:45 | Reagovat

Jestli tomuhle říkáš dlouhý začátek... Já vím, asi nemám moc co říkat, taky nepíšu příliš dlouhé kapitoly.
Každopádně co na tom mně osobně vadí je ich forma. Jsem na ni vyloženě alergická a musí být napsaná vážně dobře, abych ji přečetla. Což se povede málo komu (myslím, že jediná delší věc, kterou jsem zvládla, je Percy Jackson a i u toho jsem skřípěla zuby).
Bohužel zatím moc nechápu, o čem má být děj? Třeba by nebylo špatné napsat na začátek nějaké resumé nebo úvod, aby se v tom čtenář lépe orientoval. Ale třeba se to časem spraví...

12 Limonáda • Blowme.blog.cz Limonáda • Blowme.blog.cz | Web | 4. března 2015 v 15:34 | Reagovat

Ahoj ! Pořád probíhá 3. kolo SONB u mě na blogu, pořád je čas si nasbírat více hlasů ! :)) Hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.