Co mě odpuzuje na klucích- divný vlasy

Úterý v 17:38 | Kerr |  PRO SLEČNY
Tento článek byl napsán primárně pro stránku https://ex3.eu/vztahy/co-me-odpuzuje-divny-vlasy/


Čau, jsem Kerr a vůbec nejsem expertka na kluky. Vlastně jsem nějakou dobu sama, což mi ale dává větší prostor na utváření názorů na kluky a jejich vzhledové i povahové stránky. Dokážu naprosto objektivně hodnotit, protože moje srdce netluče jen pro toho "pravého" a protože předpokládám (a velmi, VELMI doufám) že se to za nějakou dobu změní, musím tohoto přechodného stavu využít. Rozhodla jsem se sepsat v jednotlivých článcích věci, které mě na klukovi naprosto odradí hned na první nebo druhý pohled. Jen se trochu bojím, abych si pak nenašla kluka, co bude přesným příkladem toho, co mě dřív odrazovalo. Ale co, pojďme na to.
Vlasy je něco, čemu se poslední dobou přikládá velká váha a co si budem povídat, je to taky jedna z prvních věcí, která tě zaujme. Navíc tak můžeš odhadnout dost dobře člověka. Pokud má vlasy mastné, dost dobře asi nemá čas na nějaké opečovávání se a není to úplně fajn, naopak pokud má vlasy zdravé, je vidět, že to má nějaký střih a vypadá to celkově dobře, udělá to mnohem lepší dojem. Obecně je třeba dost oblíbený "man bun", který ale vypadá dost směšně, pokud k tomu chlap nemá vousy. Jasně, že na chlapovi, který je zarostlý a k tomu nosí ten super styl ála dřevorubec, vypadá to stokrát líp než na třicetikilovým klučinovi s mikčou "JBMNT", co si budem.. ALE co mě třeba vytáčí snad ještě víc je takový ten účes-neúčes. Prostě to, když ty vlasy nejsou ani na krátko, ale zároveň ještě nejsou třeba ani po ramena, což u některých kluků může vypadat neuvěřitelně sexy. Jsou každý vlas jinak dlouhý, někde to trčí, jinde se to divně lepí k sobě a vůbec to nevypadá upraveně. Jasně, pokud je to přechodná fáze a ten kluk se chce dostat k delším vlasům, je to něco jinýho, ale když ho vídám půl roku a pořád to vypadá stejně a ten kluk se nesnaží s tím něco dělat, to mě nějak nepřitahuje.
Co vy a klučičí vlasy? Líbí se vám klasika, nebo nějaká extravagance?
Ještě bych měla poznamenat, že byste neměli tyto články brát tak vážně. Nechci někomu způsobit šok, špatné spaní nebo něco takovýho, je to jen můj názor a berte to aspoň trochu s humorem:)
 

Povídací PINK HAUL

14. března 2017 v 9:52 | Kerr |  VIDEA
Ahoj, vítám vás u dalšího článku a zároveň videa. Natočila jsem ho asi měsíc zpátky, ale zapomněla jsem ho publikovat, tak vám ho vkládám teď :) Jinak se vám ještě musím pochlubit- KONEČNĚ MÁM NOVÉ VLASY! V sobotu jsem byla u kadeřníka a mám krásnou studenou hnědou, ze které jsem naprosto nadšená. V pátek zřejmě jdu fotit, tak budu mít i nějaké fotečky na trochu profesionální úrovni ♥ Ráda bych se vám ozývala nějak pravidelněji, ale momentálně mám za sebou týdenní praxi účetnictví, takže ještě dodělávám hromadu věcí a do toho chodím na brigádu, takže jsem ráda, že.. jsem ráda.


Manžel z Brazílie

5. března 2017 v 8:30 | Kerr |  DENÍK
Za uplynulý týden se toho stalo tolik, že se s vámi nejde nepodělit. Ačkoliv se už moc v deníčkovských článcích nevyžívám, tohle je něco, co rozhodně zapomenout nechci. Naše škola je zapojená do projektu ERASMUS, který umožňuje studentům z různých zemí cestovat, poznávat jinou kulturu a zároveň za to dostat zaplaceno. Samozřejmě je to různé, je spousta možností- vím o tom, že někteří díky erasmu studují třeba půl roku v zahraničí, jiní si vyjedou na měsíc po celé zemi.. Každopádně brigáda v tomto případě dobrá, ne?:)
Studenti z naší školy si mohli rozebrat šest studentů z různých zemí- poskytnout jim ubytování, jídlo a být vlastně jejich největší opora. Šestice, která přijela k nám do města vystřídala šest různých zemí po celém plzeňském kraji, aspoň co mi bylo řečeno, a naše město pro ně bylo konečnou zastávkou. Minulý rok jsem se erasmu vůbec neúčastnila, protože jsem byla nemocná. Letošní rok mě neskutečně mrzelo, že jsem si nikoho taky nevzala domů. Se všemi jsem se seznámila v úterý, kdy jsme mohli jít na bowling. Já teda nejsem příznivec sportu, tak jsem tam spíš seděla a koukala na ostatní a to mi naprosto stačilo :D Každopádně za mnou přišel jeden kluk, o kterým jsem v tu chvíli nic nevěděla a spustil tou svojí profesionální angličtinou nějaký slova, který jsem absolutně nemohla pochopit, protože jsem nebyla přeplá na funkci "soustřeď se ať umíš anglicky odpovědět". No pak mi to došlo, že mi vlastně háže jeden kompliment za druhým. Že jsem prý hrozně krásná a milá a že musel přestat hrát, aby mi to přišel říct :D To bylo totálně cute, ale co ještě víc- on se mi pak za tu svojí upřímnost strašněkrát omlouval..:D Druhý den měl zrovna u nás ve třídě prezentaci, tak to bylo takový pěkňounký:) A samozřejmě i prezentace ostatních byly zajímavé. Ono přeci jen, kolikrát se vám poštěstí, aby vám domorodec ze země z druhé poloviny světa vyprávěl o jeho životě přímo v pohodlí vaší třídy!:) Takže jsem se snažila ze všech prezentací a konverzací s nimi odnést co nejvíc.
Můžu říct, že jsem byla fakt neskutečně překvapená, jak dobře anglicky mluvím (Ego up, kerr :DD) Moje známky z ájiny nejsou úplně špičkový, spíš jsem takovej průměr.. Ale je pravda, že z konverzací, povídání a slohů mám zásadně jedničky. Tak se mi to sledování seriálů v originále aspoň konečně vyplatilo, dokázala jsem reagovat! :D
Každopádně jsem se o tom milým klukovi dozvěděla, že je z Brazílie, má farmu s koňma a umí mluvit asi pěti jazyky, poslouchá stejné rockové skupiny jako já a miluje český pivo.. o čemž nás všechny přesvědčil hned druhý den večer, kde jich vypil tolik, že jsme docela čuměli :D
Odtamtud pochází i tato fotka, vlastně skoro jediná společná vzpomínka. Ještě nesmím teda zapomenout na to, že díky nedorozumění s dalším cizincem jsme došli k závěru, že si mě chce vzít, takže mě nakonec i on sám požádal o ruku. No samozřejmě, že jsem řekla ano, ke svatbě mi přislíbil patnáct koní! (půlka jeho majetku.. nevím, co mu teda nabídnu já..:D)
Takže mě celou dobu, co tady byl objímal, volal na mě "my lovely wife!" a neustále chtěl tancovat, zakončil to pusou a náš poslední rozhovor se týkal toho, kolik že dětí teda chceme mít (tři, dvě holky a jednoho kluka, ale to až budu v tý Brazílii..) Pak si odjel a zachvíli na něj nikdo nevzpomene, ale na Kerr, která se pusinkuje s cizincema, to se nezapomene.. :D Ale je pravda, že jsem fakt viděla úplně jiný styl a pohled na život. Můžu říct, že ten kluk byl totálně šílenej, bylo mu jedno, jak se na něj koukají ostatní a dělal si co chtěl. A ostatní ho za to měli rádi. Asi ho zařadím na listinu mých menších vzorů, protože tohle na něm obdivuji. No srdceryvný rozloučení a teď.. aspoň víte, že si jednou za ty jůtůb many koupím letenku do Brazílie a vrátim se s třema dětma.
Tak neberte život tak vážně, ono je to občas lepší. Užívejte si chvil s novými i starými přáteli a tvořte si hezký vzpomínky ♥ Až teď si uvědomuji, že už je ode mě pryč a fakt ty jeho šílenosti, za který bych se v tu chvíli styděla, jsou teď nejlepší vzpomínky, který mám. A vzpomínat budu na tu celou partu, protože každej člověk měl něco do sebe. Už teď si připravuju přihlášku na erasmus a jakmile budu mít možnost, jedu taky.
Příští rok si někoho vezmu k sobě a budu vás informovat víc, protože to bude rozhodně pecka.
 


TYPICKÉ RANNÍ UMÍRÁNÍ

26. února 2017 v 16:20 | Kerr |  VIDEA
Krásnou neděli všem, dnes tu pro vás mám video o typickém ranním umírání, které takhle trpím skoro každý den. Máte to někdo taky tak? Seriály jsou zlo! :D


Blokuji si blogery a nestydím se za to.

22. února 2017 v 20:29 | Kerr |  JAK NA BLOG
Blokování- téma, o kterém se nemluví, ačkoliv je pro všechny stálé blogery velmi známé. Pro ty z vás, kteří ale i přesto neví o co jde, tu mám krátké vysvětlení. Pokud vám někdo na blogu píše komentáře, které jsou v podobě spamů, nebo vás uráží, nadává, potřebuje si pod každým vaším článkem uvolnit své nervy z toho, že on není tak dobrý/čtený/krásný/dosaďte další, máte skvělou možnost mu zabránit v psaní komentářů a to tím způsobem, že si ho zablokujete. Samozřejmě to funguje vždy jen na jednu jeho IP adresu (a to na tu, ze které ten článek píše). Pokud se pak přihlásí například ve škole, ve městě, kavárně apod., komentář napsat může. Ale vy ho můžete vesele blokovat znovu a znovu, dokud ho to nepřestane bavit, že.
Pojďme se ale vrátit zpět k tématu. Já bloguji už opravdu dlouho, v červenci to bude osm let. Za tu dobu jsem dostala nespočet komentářů, které nebyly vždy jen pozitivní. Dříve jsem si z "hejtů" nic nedělala, dokázala jsem si kolem sebe vytvořit bublinu, přes kterou jsem si nikoho k tělu nepouštěla. Komentáře jsem tam nechávala a klidně jsem si i četla reakce lidí, kteří tam psali a reagovali právě převážně na hejty. Od té doby, co jsem ale na tomto webu, to mám nastavené jinak. Blog se snažím (hlavně v poslední době) směřovat spíše na články, které lidem můžou něco přinést. Byla doba, kdy jsem publikovala mnoho věcí ze svého soukromí. Psala jsem si veřejný deník, dávala sem fotky z oslav, akcí, na které jsem chodila a opravdu jsem se tady svěřovala jako své nejlepší kamarádce. Teď ale vidím, že psaní článků, které vám něco přinesou, má větší význam. Ať už jen zamyšlení, krátké pozastavení se nad situací. Vkládám do svých článků mnoho času, úsilí, trpělivosti a hlavně kus sebe, abych z toho měla dobrý pocit.

V poslední době se děje v mém životě spousta věcí, na které jsem nebyla zvyklá. Problémy se školou, spousta učení, celoroční brigáda, učím se nový jazyk, mí přátelé už nejsou tak dobrými, jako bývali a já prostě potřebuji mít svoje vlastní "dokonalé" místo, takovou oázu klidu a pohody, kam si vlezu po nepodařeným dni. Když mi pak sem přijde někdo, z koho vyloženě proudí ta negativní energie, já to tu prostě nechci. Je to moje věc, koho tu mám, koho tu chci mít. Můj blog je veřejný, ale zároveň jen pro lidi, které tu chci mít.

Můžete o mně psát, jak jsem hrozná, protože jsem byla Standova oblíbenkyně, miláček blogu a nevím co všechno jste schopní si vymyslet. Dokonce jsem několikrát byla uvedena jako dlouhovládnoucí panovník, který je zvyklý na chválu svých pochlebovačů- pokud se nemýlím, toto vyšlo z úst Miloše, který se o mně zmiňoval již několikrát. Nejsem blbá a vidím to, jen se k tomu většinou nemám chuť vyjadřovat. Můžete mi tímto psaním a zmiňováním o mně zvyšovat "popularitu" a povědomí o mně. Choďte se na můj blog zasmát, pobrečet, ukazovat na mě skrze obrazovku prstem, ale pokud nebudu chtít vaše názory, nedovolím vám to. Takto mi to přijde správné a preferuji to už pár měsíců.

I v normálním životě se straním a snažím se vyvarovat lidí, kteří mi nejsou příjemní a proto to pokládám za naprosto přirozené v blogovém světě. Není to nic, za co byste se měli stydět. Naším blogem vyjadřujeme naší osobnost, tvoříme náš malý svět. Netvrdím, že mažu všechny negativní komentáře- věřím, že i tady jich pár bude a já je tu nechám- ale pokud sem někdo přijde jen s úmyslem poskvrnit mě nebo mě urážet, pak tu nemá co dělat. Nestyďte se za blokování, je to váš svět, dělejte, co uznáte. Existuje svoboda slova, ale některá slova je prostě lepší skrýt.